MADL – Sekty střední Evropy

Vinařství se nachází v Rakousku, asi 4 km J-Z za Valticemi v obci Schrattenberg. Když budete někdy ve Valticích a bude pěkné počasí, zajeďte si tam. Sežeňte si s předstihem nějaké taxi (moc jich v okolí není) a vemte s sebou skleničky a deku. Zkuste si do vinařství zavolat předem, ale v běžné pracovní době tam určitě někoho zastihnete. Vyzvedněte si pár lahví, přihoďte k nim i sektový uzávěr (na 100 % se bude hodit) a cestou zpět se nechte vysadit u Kolonády na Rajstně. Rozložte deku, bouchněte Madla, žijte a kochejte se výhledem do okolí. Na východě jsou k vidění Malé Karpaty, na severu Lednicko-Valtický areál, na západě Mikulov a na jihu je vidět do Rakouska. S tím, co budete mít ve skleničce, se budete mít lépe než Lichnštejni, kteří kolonádu na začátku 19. století nechali postavit. Do Valtic už ty dva kilometry v ovíněné náladě ujdete jako páni. Na večeři pak skočte do restaurace Valtice 1100, určitě nejlepší místní gastro podnik současnosti. Den jako udělaný.

Obsah blogu

1. Úvodem
2. Madl-Sekt Brut Nature: Popis / Párování s jídlem / Sektový uzávěr
3. Výroba: Od vinohradu po doplnění dozážním likérem
4. Madl-Sekt von den Weissen Brut: Popis / Skladování / Výlisnosti la Cuvée a la Taille
5. Madl-Sekt Rosé Brut
6. Doporučení pro servírování šumivých vín
7. Madl-Sekt Cuvée Special Brut
8. Madl-Sekt Blanc de Noirs Brut: Popis / Sekt vs šampaňské / Dobarvování rosé
9. Madl-Sekt Önothek Rosé Trocken
10. Christian Madl

Úvodem

My byli objednaní na 13. hodinu, slunce svítilo, nálada skvělá. S Christianem jsme se potkali na Hauptstraße u jeho kanceláří a výroby současně. Budovy nevypadají zrovna vábně, čehož si je sám vědom, a tak plánuje stavbu nové moderní haly na volném prostranství u přístupové cesty.
Při takové návštěvě se hodí něco přinést. Volba byla jasná. Věděli jsme, že byl na stáži ve Francii v Champagne, zná cognac, a tedy brandy. My máme ještě pár posledních lahví jedinečného armaňaku Maison Gélas Tradition 31 Ans d´Age s krásným příběhem. Hned jej vytáhl z krabice, odmašlil papír a bylo vidět, že má radost. Zamířili jsme do sklepa na Kellergasse Dritteln.

Za sympatickým vstupem se skrývá prezentační místnost s několika lahvemi a ocelové točité schody. Sestoupáte níže a ocitnete se ve spletitém sklepení – připomínajícím systém německých válečných tunelů. Rozdílem je absence jakékoli vojenské techniky a přítomnost vzorně vyskládaných lahví, trpělivě odpočívajících na kvasnicích. Jak nám pověděl, během 7 let budování spojili s otcem 3 staré vinné sklepy. Pro autenticitu použili staré cihly a uprostřed pak vytvořili centrální ochutnávkovou místnost s kapacitou až 20 lidí. Je nádherná. Při toulkách jsme se u jednoho regálu s víny zastavili.

„Charakter vína se mění už po půl roce, do krémovitosti se dostává po 2 – 3 letech a třetí výraznější fází prochází po 7 – 8 letech. Některá vína nechávám zrát stejně, jako tomu dělají v Dom Perignon, tedy vybírám pouze první výlis z nejlepších vinic, část necháme kvasit 3 roky v dubových sudech, část na nerezu, a pak minimálně 7 let na kvasnicích. Rozdílem je, že Dom Perignon toto bohužel dělá každý rok. Tím se kvalita jejich ročníkových vín velmi střídá, a tak záleží na konkrétním ročníku. Např. rok 2003 byl velmi špatný, kdežto ročník 2008 byl špičkový. Já takto vína nechávám vyzrávat pouze v ročnících, kdy se rok na vinici vyjímečně podaří. To se stane maximálně 2x za deset let.“

Přesunuli jsme se do ochutnávkové rondelové místnosti. Logicky jsme chtěli začít od sucha a ochutnat to nejlepší, co má. Přeskočili jsme tedy řadu Schretenperg-Sekt a začali nezasířeným Brut Nature tvořeným ze 100 % Veltínským zeleným. A Christian začal hovořit. Jeho výklad jsem pro autenticitu nechával ve vesměs nezměněnné formě. Omlouvám se tedy za případnou kostrbatost – byla dobrá nálada a Christian mluvil, jak ho napadalo. A to bylo dobře.

Madl-Sekt Brut Nature

„Sledujte tu hustou vysokou pěnu, jasně signalizuje kvalitu vína a absenci taninů, které svou přítomností pěnu víně komplikují. Toto víno se zcela odlišuje od ostatních, které vždy nějakou trochu síry mají.
Na zadní etiketu vína vždy píšeme, jak dlouho zrálo na kvasnicích, nutnost jej vychutnávat pouze ze sklenic na bílé víno a ideální teplotu servírování. Příliš nízká teplota našim vínům škodí. Když jej vytáhnete z lednice, nechte jej na stole 20 minut aklimatizovat, až pak jej pijte. Dostane se tak na optimální teplotu 8 – 10 °C. U vína Blanc de Noir můžete i déle, při teplotě nad 10 °C se jeho smetanová chuť nejlépe rozvine.“

Brut Nature je extrémně aromatický, prý po briošce (sladké francouzské pečivo), kterou já sice nikdy nejedl, ale nějak takto bych si sladké pečivo představit dokázal. Na chuti je ale zcela odlišný, suchý, přírodní, velmi zajímavý. Tento sekt není pro každého, každý by jej ale měl ochutnat. Nic takového jen tak nezažijete. Po chvilce odmlky Christian pokračuje ve výkladu.

„Při pití vždy doporučuji něco jíst, nikdy nepiji samotné víno. To je moc důležité. Tento Nature je třeba skvělý s asijským jídlem. Francouzské šampaňské se cíleně vytváří pro párování s jídlem. Proto píšeme u našich jednotlivých řad i tato doporučení.
Pro delší skladování otevřené láhve v lednici je třeba mít speciální uzávěr, který se pod tlakem unikajícího CO2 na víně udrží. Takto uzavřené víno vydrží až dva týdny, během kterých doporučuji víno popíjet a sledovat, jak se vyvíjí.
Standardní sektový korek je vždy složen ze dvou částí – většinu tvoří staré recyklované korky, pomleté a spojené dohromady. Spodní, asi 5 mm silnou vrstvu, která je v kontaktu s vínem, tvoří přírodní korek.“

Výroba

Christian zmínil jejich video, na kterém vidíme celý proces výroby sektu Madl. Řeč tak plynule přešla na toto téma. Video si Christian vytvářel sám. Drobné překlepy mu tedy odpusťme a zaměřme se na to důležité, tedy na proces výroby jeho sektu.

Vinohrad

„Vína se snažíme na vinohradu sesbírat vždy přibližně ve stejném stádiu zrání. K tomu dochází někdy v srpnu, nejpozději začátkem září. Jsou tedy velmi mladá. Může se zdát, že takto mladá vína jsou oproti pozdním přívlastkovým sběrům každý rok velmi podobná, ale není tomu tak. Každý rok je jiný a podstatné jsou právě ty poslední týdny před sběrem. Probíhá to tak, že projdeme vinohrad, nasbíráme 100 hroznů vína, slisujeme a laboratorně změříme cukr a kyselinu.
Hrozny mám z vlastních vinohradů a zbytek kupuji výhradně v naší oblasti, protože pouze zde mají optimální podmínky. Kdybych je bral např. vedle v Maďarsku, kde je přílišné teplo, měly by vyšší obsah cukru, nízkou kyselinu, musel bych sbírat dřív a ve vyšším objemu, abych dostal požadované množství moštu. Pravda, u vás za hranicemi jsou ale podmínky též skvělé. (smích)
Jedna z věcí, které jsem z Francie do našeho vinařství přitáhl, byla velikost bedýnek pro sběr. Chtěl jsem sbírat vinné hrozny do malých 50 l bedýnek, přibližně 27 – 28 kg hroznů, jako tomu dělají v Champagne, nikoli do velkých, jako jsme to dělali v tátově vinařství. Vše sbíráme samozřejmě ručně.“

Lisování

„Následuje lisování hroznů, pochopitelně celých střapců. Normálně dostanete z hroznů 3/4 litrů šťávy, tedy 75 %. My používáme pouze prvních 63 %, protože v těch zbývajících 10 – 12 % je spousta taninů, které si obecně s CO2 nerozumí. Pokud tedy vyrábíme sekt pouze z 63 % první výlisnosti, dostaneme ve výsledku jemné elegantní šumivé víno, které si s námi rozumí a velmi snadno se pije. Ze zbylého množství šťávy vyrábíme tichá vína.“

Kvašení na sudu

„Vína nezrají pouze na láhvi, ale prvotně na tanku. Obecným minimem je 6 měsíců zrání po sklizni, rezervní klidně i několik let. Mohou se tak více rozvinout, dýchat. Mimo běžné nerezové tanky používáme i dubové sudy z Burgundska, výhradně lehce vypalované a jednou plněné.“

Kupážování

„Jednotlivé ročníky pravidelně degustuji a v ten správný okamžik a v tom nejlepším možném poměru je stáhnu do lahví. Je to vědecká práce. Nejsem ale ničím omezen, a tak můžu kombinovat dle libosti a hlavně potenciálu jednotlivých ročníků. K tomu je třeba neskutečné množství zkušeností. Před deseti lety mi to trvalo mnohem déle, než nyní. Když jsem na vážkách, zeptám se na názor přátel, ale hlavně spoléhám na systém, který jsem si za ta léta vytvořil. Zrovna letos mi přijede z Francie pomoci kamarád enolog, se kterým budeme jednotlivá vína ochutnávat a probírat, jak z nich vytáhnout maximum.
Běžně mám kombinace ročníků 2012, 2013 a 2014, které jsou lahvované až 2015. Následně dozrávají v lahvi na kvasnicích několik dalších let.“

Lahvování

„Na sudu má víno okolo 1 gramu cukru. Pokud fermentace neproběhla optimálně, může mít až 5 g. Množství cukru si zároveň s mírou alkoholu a kyselin nechávám zjistit v laboratoři. Víno se stáhne ze sudů/tanků, pokud se jedná o cuvée, smícháme jej v uvedeném poměru a nalahvujeme. Následně se víno v lahvi doplní tirážním likérem, tedy směsí cukru a kvasnic a uzavře korunkovou zátkou.“

Kvašení v lahvi

"Ve sklepě probíhá druhotné kvašení vína v lahvi a přirozeným způsobem vzniká šumivé víno, proces nazývaný jako Méthode Traditionnelle. U řady Schretenperg-Sekt zrají láhve minimálně 1,5 roku, u řady Madl-Sekt 3 roky a exkluzivní láhve Önothek alespoň 8 let. Po jednom roce je víno ovocné, svěží, po dvou letech začíná být hladké, ale až po třech letech cítíme krémovitost. Čím je víno starší, tím jsou bublinky CO2 menší, jemnější a pod vlastním tlakem lépe zakomponované do vína. Uvidíme je až po otevření vína – uvolní se tlak a formou stoupajících bublinek opouští CO2 láhev.“

Kartu vývoje aromat šumivých vín stáhnete zde.

Dozážní, nebo-li expediční likér

„Během zrání vytvářím dozážní likér pro každý typ vína zvlášť. Pokud bych vytvořil pouze jeden typ likéru, neměla by vína takový charakter a podobala by se spíše supermarketovým sektům. Hledání správného likéru pro dané víno dá opravdu hodně práce.
Likér je vždy tvořen 1 kg běžného cukru na 1 litr přívlastkového vína, které nebylo z nějakého důvodu připuštěno do prodeje – špatně etiketováno, zakorkováno apod. Je to vždy směs několika vín, kterou vytvářím na míru každému vínu zvlášť. Tedy neplatí, že bych vytvořil jeden likér a tím doslazoval všechna vína. Pro jedno Rosé jsem ladil likér více než půl roku. Neskutečná práce, která ale ve výsledku stála za to.“

Před degorsáží

„Vybrané láhve k prodeji přesuneme do speciálních stojanů, kde zůstanou týden v klidu, aby se kvasnice po manipulaci usadily. Během následujících 2 – 3 týdnů se kal ručně minimálně 20x setřepává pootočením o 60° a výjimečně i klepnutím o stojan. Kvasnice mezitím odumřou.“

Degorsáž

„Veškeré láhve vyskládáme do stroje, který už si s procesem odstřelení kalu sám poradí. Tohle je dobře vidět na videu. Stroj sundá korunkový uzávěr a pod tlakem v láhvi se usazeniny samy odstřelí. Historicky se kaly odstraňovaly dekantací nad hořící svíčkou, čímž ale většina CO2 unikla. Ještě nedávno se hrdla lahví podchlazovala ve vodě s ledem na -10 °C, aby kaly vytvořily ucelenou hmotu a oddělily se od vína. Díky procesu setřepávání už to dnes není třeba.“

Doplnění dozážním likérem

„Když už je vše vymyšlené, je to jednoduché. Po odstřelení kalu se víno doplní dozážním likérem. Podle jeho množství se bude víno dělit na brut, suché nebo polosuché. Láhev se uzavře přírodním korkem, košíčkem a ručně protřepe – tím se smíchá s likérem. Pak je převážíme do druhé haly, kde máme etiketovací stroj.“

Madl-Sekt von den Weissen Brut

Další lahví byl von den Weissen Brut, ze 100 % tvořený Ryzlinkem Vlašským, který v něm na první dobrou jasně poznáte. Cítím znatelné květiny, koření a jemnost. Skvělý k lososu. Ptám se, co by nám mohl říct k získanému stříbru na prestižní soutěži Vinales Internacionales 2019.

„Tuto soutěž organizuje Franzouzská asociace enologů. Celkově se jí účastní na 3 500 vzorků vína z celého světa, z nichž nějakou medaili získá 700 lahví, 400 z nich získá stříbrno a 300 zlato. Tohle už je moje páté stříbrno, pokaždé stříbrno, nikdy zlato. (smích)

Pokud Weissen popíjíte 2 – 3 dny, uvidíte, jak se krásně otevírá a zjemňuje. Neplatí to pouze pro Weissen, ale pro veškerá moje vína. Von den Weissen je také skvělý pro skladování – po několika letech bude vskutku ukazovat svůj potenciál. Není to standardní, ale když si několik lahví schováte a zapomenete na ně, budete jejich kvalitou velmi mile překvapeni. Neplatí to ale pro řadu Schretenperg-Sekt, která obsahuje i složku Taille s nižším obsahem kyselin a vyšším množstvím taninů, tím postrádá potenciál zrání.
Ve Francii se při výrobě šampaňského v klasifikaci 1er Cru používá pouze 50 % první výlisnosti, která se nazývá la Cuvée, lisování pokračuje a zbývajících 30 – 40%, nesoucí označení la Taille, se stáhne do jiné nádoby. Jedná se stále o velmi dobrý mošt, ale ne tak kvalitní jako Cuvée – má více taninů a méně kyselin. U běžných šampaňských se tato dvě smíchají, u těch nejlepších se pracuje pouze s onou první výlisností. Podobně jako v Champagne pracujeme i my zde ve Schrattenbergu. Pro řadu Madl-Sekt používám výhradně prvních 50 % výlisnosti, smíchané Cuvée a Taille, které u mne tvoří pouze 13 % druhého lisu, pak pro řadu Schretenperg-Sekt.
Pokud však není ročník dostatečně dobrý na to, abych čistě z Cuvée Madl-sekt vytvořil, využiji veškerý mošt pro Schretenperg a Madl-Sekt daný rok vůbec nevyrábím. Například loni nebyl dobrý rok pro Ryzlink Vlašský, ze kterého je Weissen převážně vyroben, a tak jsme jej vůbec nedělali a všechen mošt dali do sektu Schretenperg. Tím se jeho úroveň opět zvedla a na základní řadu tak za dané peníze nabízí velmi vysokou kvalitu. Mimochodem označení Schretenperg je vlastně bývalý název naší vesnice ze 14. století.“

Madl-Sekt Rosé Brut

Nalévá se Rosé Brut ze 100% Zweigeltrebe. Je složené převážně z ročníku 2015 a z 15 % pak z ročníku 2013.

„Na Madl-Sekt je to poměrně mladé víno, v této řadě míváme vína na kvasnicích standardně alespoň 3 roky. U Rosé je zajímavé sledovat, jak znatelně zraje na láhvi – každý rok navíc je podstatně jiný než ten předchozí. Pokud necháte toto Rosé 5 let na láhvi, bude neskutečně lahodné. Skvěle se páruje k drůbeži, huse nebo silnému masu, jako je steak, který chuťově krásně zjemní. Obecně se perlivá vína s výraznější kyselinou skvěle hodí k tučnějším masům.“

Christian nalévá a v luxusní tenkostěnné sklenici značky Zalto vystoupá pěna několik centimetrů nad úroveň moku. S chutí měl pravdu. Rosé je velmi lehké, květinové, ovocně sladké. Napadá mne ještě kachna, jakožto tučnější a chutnější varianta zmíněné husy, čemuž Christian přikyvuje.

„Vína skladujeme na kalu a degorsáž provádíme vždy dle aktuální potřeby, většinou mezi 500 a 1000 lahvemi. Tím se šarže udržuje neustále čerstvá. Tuto informaci uvádíme taktéž na zadní etiketě. Například tato byla degorzována 14. 1. 2020 a na kvasnicích strávila 2,5 roku.“

Ač to profláknuté kategorizování na chlapské a ženské pití zhola nesnáším (vyjímek v jednom či druhém táboře už je tolik, že to prostě neplatí), stále všichni tušíme, co si pod tím představit. Příjemně vyvážené cukry s kyselinou 14,5 / 8,7 g/l, ovocná sladkost a vlastně i ta růžová barva z toho dělají vyloženě ženské pití. A jednoznačně i skvělý dárek – pochutná si na něm každý.

Madl-Sekt Cuvée Special Brut

Máme dopito a Christian sahá po další láhvi, mému vítězi ze seznamovací degustace v klubu, jmenovitě Cuvée Special. Než ji rozlil, problesklo mi hlavou, že ač pijeme totožná vína jako tehdy, všechno zde chutná jinak, bohatěji, ovocněji, plněji. Čím to? Možná ona nádherná kruhovitá místnost, či více zkušeností se sekty Madl nebo ta uvolněná atmosféra, při které vlastně o nic nešlo, jen popít a pokecat. Možná všechno dohromady. Nad tím se ještě budu muset zamyslet.

„Toto Cuvée Special je kombinací ročníků 2011 a 2012, tedy 6,5 roku na kvasnicích. Brzy bude pryč, nakorkovaných k prodeji ho máme pouze posledních 20 boxů. Ostatních 1 000 lahví je stále na kvasnicích. Přesuneme je do jiné části sklepa a necháme je tam ještě následující dva roky. Tím se dostanou za hranici osmi let na kvasnicích a na zadní etiketě je označíme jako Önothek. Jejich cena pak vystoupá na € 35.“

Na lahvi je poměrně na dně a přesto vytvoří ve sklenici krásnou pěnu, vskutku známka kvality a nejspíš i dobře připravených sklenic. V rozporu s popisem se nechávám unášet na krémově čokoládovém aroma. Pecka. Nezklamal.

Doporučení pro servírování šumivých vín

• Používáme výhradně sklenice na bílá vína a nebo tulipány. Ač pití z fléten může vypadat lépe, nápoj si všemi smysly neužijeme.
• Sklenice předem nikdy nezchlazujeme. Před servírováním je vypláchneme horkou vodou a necháme okapat. Případně si ji zavíníme trochou nápoje. To sklenici zbaví zbytků jaru po mytí, který naruší nebo úplně eliminuje tvorbu perlení – CO2 pak nepříjemně exploduje v ústech. Další možností je po použití vypláchnout sklenici trochou octa a pak vodou. Funguje skvěle. V každém případě uděláme nejlépe, když se používání mycích prostředků zcela vyvarujeme.
• Víno za žádných okolností nechladíme v mrazáku. Odložené do kbelíku s ledem mu postačí 20 minut, v lednici jej chladíme položené v nejnižším patře 3 hodiny.
• Ideální teplota pro servírování je 8 – 10 °C. Při nižší teplotě těžko rozpoznáme aroma, naopak při vyšší je víno těžké, méně svěží. Doporučenou teplotu pro servírování často uvádí výrobce.
• Během otevírání lahve po celou dobu míříme mimo živé bytosti nebo křehké předměty. Při odstraňování košíčku přidržujeme korek palcem druhé ruky. Lahev nakloníme do úhlu 45 °, jednou rukou pevně držíme korek a druhou šroubujeme s lahví. S korkem nekýveme ani jím neotáčíme.
• Skleničku nakloníme, abychom mohli víno nalévat po skle. Zamezíme tak vyšumění.
• Pokud víno nedopijeme, nasadíme na něj sektový uzávěr, tzv. stopper, který zabrání úniku perlení.

Madl-Sekt Blanc de Noirs Brut

Christian mezitím odchází pro předposlední vzorek degustace a já se nemůžu nabažit té ochutnávkové místnosti. Jakmile přichází s lahví Blanc de Noirs, navrhuji zhasnout světla a nechat místnost prosvítit sluncem a čistou oblohou skrz stropní kruhový světlík. Stane se a já si sedám na zadek. Tohle chci doma! Z legrace laškujeme s myšlenkou, že bychom zde mohli založit tajný spolek a naplánovat nějaký státní převrat, revoluci či puč, uvidíme, co z toho nakonec bude. Oba se od srdce zasmějeme, bouchne láhev nejvyšší řady Madl-Sekt a už se Noir nalévá. Míchán téměř v poměru 1:1 z červených odrůd Zweigelt a Pinot Noir. Celkově se pak skládá ze tří ročníků 2012, 2013 a 2014.

Jako správný (teď už lehce přiopilý) novinář přicházím s otázkou na tělo: „Čím to je, že jsou Vaše sekty podobné úrovně jako šampaňské, tedy stejně zpracované hrozny, stejným způsobem nazrávané atd. a přesto mají poloviční cenu? Je to tržním potenciálem prodeje?“

„Dělám sekty na velmi vysoké úrovni, řekl bych vyšší než u jakéhokoliv běžného šampaňského. Když si například koupíte cokoliv ze základní řady Moët & Chandon, všechno tohle (ukazuje na vyskládané lahve řady Madl-Sekt) je lepší. To je prostě fakt. Víno nechávám velmi dlouho na kvasnicích, což stojí nemalé peníze, ale to je cena za segment, ve kterém dělám. A ano, jméno je všechno. Lidé o perlivých vínech zatím mnoho nevědí. Všeobecně se předpokládá, že šampaňské je drahé a tak jsou jeho cenu ochotni zaplatit. O sektech se toho ještě příliš neví. Ale s každým rokem je to lepší.“

Na chuti nacházím tóny jakoby bylinek ze suchých vyprahlých oblastí středozemního moře. Dochuť je plná, pocitově se do ní lze téměř zakousnout. Christian nabízí sýr. Je k tomu naprosto dokonalý. Tahle kombinace nás baví další tři deci. Z hluboka se nadechnu a říkám si, že tady bych do rána asi vydržel. Všímám si nezvykle světle žluté barvy a jsem poučen, že je to dáno světlou barvou šťávy z prvního prolisu.

„Rosé je po výlisu taky bílé, barvu tichým vínům vlastně dává až zrání na slupkách. Abychom u sektů docílili růžové barvy, přidáme před plněním 2 – 3 % červeného vína. Pokud míra barevnosti nestačí, přidáme pak barvu ještě prostřednictvím likéru. Mimo jiné u tohoto vína mi trvalo celý měsíc, než jsem našel to správné nastavení dozážního likéru. Jak říkám, vědecká práce.
Šampaňské se pochopitelně dobarvuje úplně stejně. Na rozdíl od klasických tichých vín, lze do šumivých vín přidávat např. i destilát, bílý cukr a lze míchat bílé a červené víno. Do tichých vín zkrátka nic extra dát nemůžete. V němčině tomu říkáme versetzter Wein.“

Madl-Sekt Önothek Rosé Trocken

Na řadu přichází překvapení dne, které nevyhnutelně přepíše moje dosavadní vnímání sektů. Na první pohled stejná láhev jako již zdegustované Rosé Brut, na zadní etiketě se však skrývá několik rozdílů, nejviditelnějším je nápis Önothek. Christian jej komentuje.

„Ve srovnání s Rosé, které je kombinací ročníků 2013 a 2015, je Önothek Rosé ročník výhradně 2010, tedy alespoň 8 let na kvasnicích. Rok 2010 byl velmi chladný, pro tichá vína špatný, pro šumivá naprosto skvělý. V hroznech byla dobrá kyselina, vysoká mineralita, krásná elegance. Pro sekty skvělý rok. V květnu bylo velmi chladno, takže veltlínu bylo málo, naproti tomu chardonnay a zweigeltu zase poměrně hodně. Pak přišly deště, hrozny se nalily aniž by je ohrozila plíseň, měly nízký obsah cukru, vysokou kyselinu a lehký elegantní charakter. To přesně chceme. Po dvou letech jsem jej ochutnal a uvědomil si, že je příliš mladé. Tohle víno potřebuje mnohem více času. Teď má přes 8 let a myslím, že se podařilo ukázat potenciál této vintage. V současnosti máme posledních 1 700 lahví. Jinak Önothek je označení skládající se z řeckého Oinos, znamenající víno, a Theke, v překladu bedna, volně přeloženo jako úložiště vína.“

Cítím jasnou hrušku a jahody, které z vína dokonalou elegancí vystupují. Ano, určitě nejlepší z celé degustace. Řeč přišla i na jeho tichá vína. Aby z nich dostal, co potřebuje, kvasí je při středně vysoké teplotě 18 – 21 °C. Výsledkem je skvěle pitelné víno s rozpoznatelným charakterem odrůdy. Takové si rád otevře s přáteli, a vlastně kdykoli, když na ně přijde chuť. Z ročníku 2019 přidá k již zaběhnutým odrůdám i Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský a Sauvignon blanc.

Při našem loučení jen tak mezi řečí Christian prozrazuje, že se máme opravdu na co těšit. V budoucnu přijde na trh Blanc de Blancs, tedy 100% Chardonnay! Budou ho tvořit tři ročníky – nejmenší složkou bude 2010, většina bude tvořena ročníky 2013 a 2015. A bude to prý neskutečná pecka! Už teď má 5 let, do dvou let by mohl být uveden do prodeje. A pokud bude dobré až příliš, možná pár lahví Christian Madl zařadí do nejvyšší kategorie a napíše na ně ono kouzelné slůvko Önothek.

Tak směle vychutnávej!

Christian Madl

Když mu bylo 16 let, musel v rámci školního studia na praxi. Jeho táta Johann Madl mu zorganizoval stáž v Německu u výrobce šumivých vín Sekthaus Raumland, jehož majitel Volker Raumland se mu stal prvním mentorem. Christian se do šumivých vín zamiloval a rozhodl se jim věnovat naplno. Jak sám řekl, v jeho tehdejším věku hrál i jistou roli jejich „sexy faktor“ – šampaňské má přece každý rád. Řekl si, že když vytvoří něco podobného a za nižší cenu, bude to mít úspěch.

Mezi léty 1990 a 2003 pracoval Christian ve vinařství svého otce, kde se věnoval produkci šumivých vín a marketingu. V roce 2002 se rozhodl založit vlastní vinařství, jelikož neměl tolik potřebnou volnost vyzkoušet v praxi know-how, které se naučil na stáži ve Francii v Champagne. Tam se nejen naučil francouzsky, ale během nejdůležitějšího období sklizně všemu potřebnému pro výrobu vysoce kvalitních šumivých vín.

V roce 2020 oslavuje 30leté výročí ve vinařském odvětví. Chce vytvářet vysoce kvalitní produkty, které si zákazníci oblíbí a ocení. I proto využívá pouze vína z vlastních vinic a od vinařů v blízkém okolí Schrattenperku, kde jsou naprosto ideální podmínky pro vytváření šumivých vín, podobně jako v Champagne. Dalším ukazatelem kvality je malá roční produkce 20 000 – 25 000 lahví šumivých a několik jednotek tisíc tichých vín.

Jako jeden z mála producentů mimo oblast Champagne se zaměřuje výhradně na šumivá vína. Většina ostatních vinařů vnímá produkci sektů buď jako doplněk k tichým vínům nebo nepostupují vyspělou tradiční metodou Champagne.