Diageo Distillers Edition – stojí za to?

Každá whisky z kolekce Distillers Edition zůstává věrná typickému charakteru jejich příslušných palíren – oproti původní verzi se nijak neztrácí, ani drasticky nemění. Spíše je ještě zvýrazněna delším ležením v sudech po různých fortifikovaných vínech. Dřevo těchto finišovacích sudů bylo vybráno speciálně tak, aby pracovalo v dokonalé harmonii s typickým chuťovým profilem každé palírny. Funguje to? A stojí za to si připlatit, mnohdy až dvojnásobek ceny? Dovolte mi soupis všech sedmi kousků, postavených proti jejich základní verzi, pochopitelně s přihlédnutím k vyšší ceně. A ještě jedna věc – budu nemilostrdný a striktně subjektivní. Ostatně jak jinak lze podobné srovnání napsat.

Obsah článku:

1. Caol Ila 12 vs Distillers Edition
2. Cragganmore 12 vs Distillers Edition
3. Dalwhinnie 15 vs Distillers Edition
4. Glenkinchie 12 vs Distillers Edition
5. Lagavulin 16 vs Distillers Edition
6. Oban 14 vs Distillers Edition
7. Talisker 10 vs Distillers Edition

Caol Ila 12 vs Distillers Edition

Základní verze dvanáctky mne nikterak neoslovila. Na trhu za podobné peníze dostanete určitě lepší nakouřené dramy sousedících palírenIslay. Zmíním krásně šťavnatý Laphroaig Quarter Cask, krémově sladký Ardbeg An Oa nebo mého osobního favorita Port Askaig 100° Proof. Oproti základu dozrává ročníková Caol Ila v sudech po sladkém muškátovém vínu. Získává tím určitě zajímavější, mnohem čistší, výraznější chuťový profil a zábavnější závěr. Důkazem jest jeho popularita – z celé série patří Caol Ila každoročně k těm nejprodávanějším.

Vítěz: Caol Ila Distillers Edition
Rozdíl ve zrání: Distillers Edition navíc dozrával v sudech po sladkém, dezertním bílém vínu Moscatel.
Orientační cenový rozdíl: 30 %

Cragganmore 12 vs Distillers Edition

Whisky z Highlands nebo v tomto případě Speyside, chcete-li, těžko přiřkneme nějakou definitivní koncepci. Mohou být sladké i slané, těžké nebo lehké, případně v jakékoliv jejich kombinaci. Bezpochyby každý si zde najde tu svou. Já nedám dopustit na luxusní Macallan, bohaté GlenAllachie nebo cenově velmi atraktivní Glenlivet. Cragganmore pro mne byl novinkou a dle očekávání nezklamal. V přímém srovnání bych nicméně určitě volil Distillers Edition sekundárně zrající v sudech po portském. Proč? Za stále ještě rozumný příplatek dostanete mnohem sladší, ovocnější projev chytře fúzovaný se sladovými tóny dubu, navíc v mnohem krásnější láhvi. Za mne ideální dárek, když nevíte co by.

Vítěz: Cragganmore Distillers Edition
Rozdíl ve zrání: Distillers Edition navíc dozrával v sudech po portském vínu
Orientační cenový rozdíl: 35 %

Dalwhinnie 15 vs Distillers Edition

Jak jsem v úvodu předestíral, tento článek bude především subjektivním srovnáním. Pro speciální vydání palírny Dalwhinnie bohužel, pro vás čtenáře snad bohudík. Již od článku „Jednosladové Hry o trůny“, ve kterém jsem popisoval sérii Game of Thrones, jsem měl na tuto nejvýše položenou palírnu Skotska spadeno – Dalwhinnie Winter's Frost – House Stark mne nikterak nezaujal. Suché, příliš dřevité, sladové ... za dané peníze nijaké. Bohužel, o moc lépe si nestojí ani Distillers Edition vytuněný oproti základní verzi stařením v sudech po sherry Oloroso. Oproti tomu klasická Dalwhinnie 15 měkké textury vřesově-medové sladkosti nikoho nezklame. Obzvlášť s přihlédnutím k úctyhodnému poměru stáří – cena. Jasný vítěz.

Vítěz: Dalwhinnie 15 Years Old
Rozdíl ve zrání: Distillers Edition navíc dozrával v sudech po sherry Oloroso
Orientační cenový rozdíl: 45 %

Glenkinchie 12 vs Distillers Edition

Přiznám se na rovinu, Lowlands whisky obecně příliš napité nemám. Proč taky. Na nějaké večerní pochutnávání to úplně není a k doutníku raději zvolím dobrý blend s kostkou ledu, který se ve mne ztrácí, jak voda nad splavem. Existuje však důvod, proč si jemnou whisky z nížin, řekněmě tomu Glenkinchie, koupit – jako doprovod k jídlu. Dovolte mi citovat vlastním úryvkem článku párování chutí „Whisky & Jídlo“: „Jemné whisky pocházející tradičně z Lowlands se nejlépe hodí k lehčím mořským plodům, smaženým krevetám, uzenému divokému lososu včetně tepelně nezpracovaných pochutin, jakými je tatarák, sashimi a sushi. V rámci rychlého předkrmu nachystejte jemné krémové sýry s brusinkovou marmeládou a jako sladkou tečku servírujte hruškový nebo švestkový koláč." Sami uznáte, že k tomuto účelu postačí základní dvanáctka. Naopak sekundární staření v sudech po sherry Amontillado skvěle fungující přímočaré párování jen rozbije.

Vítěz: Glenkinchie 12 Years Old
Rozdíl ve zrání: Distillers Edition navíc dozrával v sudech po sherry Amontillado
Orientační cenový rozdíl: 40 %

Lagavulin 16 vs Distillers Edition

Neřadím se mezi pamětníky, ale pamatuji doby, kdy šestnástiletý Lagavulin stával okolo šestnáctiset, tedy přibližně co rok zrání, to stokoruna. K tehdejší nákupní síle mi to přišlo zcela v pořádku. Současné ceny vlajkové lodi destilerie ji řadí, alespoň pro mne, zcela mimo spektrum zájmu. A to ani nezapočítávám stabilní dvoucifernou inflaci. Nikterak tomu není ani u ostatních speciálních plnění Lagavulin. Jsou skvělá, o tom není pochyb. Ale přiznejme si jednu věc. Za totožné peníze lze koupit dvě jiné láhve podobného ražení a stejného ostrovního původu. Vzpomeňme jemně texturovaný desetiletý Port Charlotte palírny Bruichladdich, ohromující sudovku Ardbeg Uigeadail nebo o polovinu mladšího sourozence Lagavulin 8. Abych se ale nevykrucoval a vybral vítěze, berte Distillers Edition. Pokud máte na šestnáctku, těch cca 25 % navíc už asi tolik bolet nebude. A pravdou je, že zvýrazněná sladkost sherry Pedro Ximénez této legendární kouřovce neskutečně prospívá.

Vítěz: Lagavulin Distillers Edition
Rozdíl ve zrání: Distillers Edition dozrával ve větším množství v sudech po sherry Pedro Ximénez
Orientační cenový rozdíl: 25 %

Oban 14 vs Distillers Edition

Dokud bude „plnění palírníků" za rozumnou cenu, tedy ne více jak o polovinu dražší než základní čtrnáctka, neváhejte, berte. Sladkost, hloubka a rozměr získaný ležením v sudech po sherry Montilla Fino whisky neskutečně vyšvihne. Možná je to tím, že jsem měl zprvu Distillers Edition a ten srovnával se základní verzí. Možná je to nádhernou etiketou vyvedenou v královské modři, možná je to čímkoliv jiným. Distillers Edition je prostě lepší o parník a to mi nikdo nevezme. Leda, že by se trh urthnul a cena nesmyslně raketově vystřelila, podobně, jako tomu bylo u Lagavulinu. A to by byla nesmírná škoda. Kupujte, dokud to nebolí.

Vítěz: Oban Distillers Edition
Rozdíl ve zrání: Distillers Edition navíc dozrával v sudech po sherry Montilla Fino
Orientační cenový rozdíl: 25 %

Talisker 10 vs Distillers Edition

Co dokáže udělat pouhá vzpomínka s lidským tělem. Vybavím si jedno slovo, Talisker, a mozek okamžitě vysílá jasný signál celému tělu: „Zavrň se, vzruš, hluboce nadechni, teď ti bude dobře." Tedy do momentu uvědomění si, že se zrovna žádný otevřený Talisker poblíž nenachází. Křivka euforie v tu ránu padá hluboko pod úroveň nuly, do nesnází. Talisker je prostě dokonalost. Ať už sáhnete po základní desítce, hluboké osmnáctce, speciálním plněním Game of Thrones či Distillers Edition dozrávaném v sudech po sherry Amoroso, špatně rozhodně neuděláte. Cenový rozdíl si totiž obsah láhve snadno uhájí. Rozhodování je tím pádem o to těžší. Nesmysl, řekl jsem přece, že budu striktně subjektivní. Distillers Edition jsem hrdě vlastnil, po troškách dychtivě upíjel a více jak rok na polici škudlil. Natož základní desítku, ze které vychází, jsem po několika barových zkušenostech nikdy koupit netoužil. Proč? Dokud zaplatíme za každoročníkovou edici do dvojnásobku ceny té základní, vždy se vyplatí. Ohromující velkolepost připlouvající každým rokem z ostrova Skye těžko v této cenové kategorii nalezne vyzyvatele.

Vítěz: Talisker Distillers Edition
Rozdíl ve zrání: Distillers Edition navíc dozrával v sudech po sherry Amoroso
Orientační cenový rozdíl: 40 %